Wednesday, January 14, 2026

महाभारत युद्धको १८ दिनको विवरण

 महाभारत युद्ध मार्गशीर्ष शुक्ल १४ मा सुरु भयो र लगातार १८ दिनसम्म चल्यो। महाभारत युद्धको १८ दिनको कुन दिन के भयो यहाँ दिइएको छ…

पहिलो दिन:

युद्धको पहिलो दिन पाण्डव पक्षले ठूलो क्षति बेहोरेको थियो। शल्य र भीष्मले राजा विराटका छोराहरू उत्तर र श्वेतालाई मारे। भीष्मले धेरै पाण्डव सैनिकहरूलाई मारे। यो दिन कौरवहरूका लागि उत्साहजनक र पाण्डवहरूका लागि निराशाजनक थियो।

दोस्रो दिन:

दोस्रो दिन, पाण्डवहरूले कम महत्त्वपूर्ण क्षति बेहोरेका थिए। द्रोणाचार्यले धृष्टद्युम्नलाई धेरै पटक पराजित गरे। भीष्मले अर्जुन र श्रीकृष्णलाई धेरै पटक घाइते बनाए। भीष्मले हजारौं कलिङ र निषादलाई मारे। अर्जुनले भीष्मलाई खाडीमा राखे।

तेस्रो दिन:

तेस्रो दिन, भीष्मले घटोत्कचसँग मिलेर दुर्योधनको सेनालाई युद्धबाट धपाए। यसपछि, भीष्मले भयंकर नरसंहार मच्चाउँछन्। श्रीकृष्णले अर्जुनलाई भीष्मलाई मार्न आग्रह गर्छन्, तर अर्जुन उत्साहका साथ लड्न असफल हुन्छन्, जसले गर्दा श्रीकृष्ण आफैं भीष्मलाई मार्न हतारिए। त्यसपछि अर्जुनले उनलाई पूर्ण उत्साहका साथ लड्ने आश्वासन दिन्छन्।

चौथो दिन:

यस दिन कौरवहरूले अर्जुनलाई रोक्न सकेनन्। भीष्मले कौरव सेनामा विनाश मच्चाए। दुर्योधनले भीष्मलाई मार्न आफ्नो हात्ती सेना पठाए, तर भीष्मले घटोत्कचसँगै सबैलाई मारे। अर्जुन र भीष्मले भीष्मसँग भयंकर युद्ध गरे।

पाँचौं दिन:

युद्धको पाँचौं दिन, भीष्मले पाण्डव सेनामा आतंक मच्चाए। भीष्मलाई रोक्न अर्जुन र भीमले लडे। सत्यकिले द्रोणाचार्यलाई खाडीमा राखे। भीष्मले सत्यकिलाई भाग्न बाध्य पारे।

छैटौं दिन:

यस दिन पनि दुबै पक्षबीच भयंकर युद्ध भयो। दुर्योधन क्रोधित नै रहे, तर भीष्मले उनलाई आश्वासन दिइरहे र पञ्चाल सेनालाई नष्ट गरे।

सातौं दिन:

सातौं दिन, अर्जुनले कौरव सेनामाथि प्रभुत्व जमाउँछन्। धृष्टद्युम्नले युद्धमा दुर्योधनलाई पराजित गर्छन्, र अर्जुनका छोरा इरावाले विन्द र अनुविन्दलाई पराजित गर्छन्। दिनको अन्त्यसम्ममा, भीष्मले पाण्डव सेनामाथि प्रभुत्व जमाउँछन्।

आठौं दिन:

आठौं दिन भीष्मले पाण्डव सेनामाथि प्रभुत्व जमाउन जारी राख्छन्। भीष्मले धृतराष्ट्रका आठ छोराहरूलाई मार्छन्, र राक्षस अलम्बुषले अर्जुनका छोरा इरावणलाई मार्छन्। घटोत्कचले आफ्नो जादुले दुर्योधनलाई पीडा दिन्छन्। त्यसपछि, भीष्मको आदेशमा, भागदत्त घटोत्कचले भीम, युधिष्ठिर र अन्य पाण्डव सैनिकहरूलाई पछि धकेल्छन्। दिनको अन्त्यसम्ममा, भीष्मले धृतराष्ट्रका नौ जना छोराहरूलाई मार्छन्।

नवौं दिन:

नवौं दिन, दुर्योधनले भीष्मलाई कर्णलाई युद्धमा ल्याउन आग्रह गर्छन्। भीष्मले उनलाई आश्वासन दिन्छन् कि उनी कृष्णलाई हतियार उठाउन बाध्य पार्नेछन् वा पाण्डवहरू मध्ये एकलाई मार्नेछन्। युद्धमा भीष्मलाई रोक्न, कृष्णले आफ्नो प्रतिज्ञा तोड्छन् र हतियार उठाउँछन्। यस दिन, भीष्मले पाण्डव सेनाको अधिकांश भागलाई नष्ट गर्छन्।

दशौं दिन:

यस दिन, कृष्णको आदेशमा, पाण्डवहरूले भीष्मलाई मार्ने उपाय माग्छन्। भीष्मको सल्लाह पालना गर्दै, अर्जुनले शिखण्डीलाई अगाडि पठाउँछन् र भीष्मलाई बाणले वर्षा गर्छन्। अर्जुनका तीरहरूले भीष्मलाई बाणको शय्यामा सुतिरहेछ छोड्छन्।

एघारौं दिन:

एघारौं दिन, कर्ण युद्धमा प्रवेश गर्छन्। कर्णको अनुरोधमा, द्रोणाचार्यलाई सेनापति नियुक्त गरिन्छ। दुर्योधन र शकुनि द्रोणलाई भन्छन् कि यदि युधिष्ठिरलाई पक्राउ गरियो भने, युद्ध समाप्त हुनेछ। अर्जुनले दुर्योधनको योजना सफल हुनबाट रोक्छन्। कर्णले पाण्डव सेनालाई पनि ठूलो क्षति पुर्‍याउँछन्।

बाह्रौं दिन:

युधिष्ठिरलाई कब्जा गर्न, शकुनि र दुर्योधन अर्जुनलाई युधिष्ठिरबाट टाढा पठाउन सफल हुन्छन्, तर अर्जुन समयमै आइपुग्छन् र उनलाई कब्जाबाट बचाउँछन्।

तेह्रौं दिन:

यस दिन, दुर्योधनले राजा भगदत्तलाई अर्जुनसँग लड्न पठाउँछन्। भगदत्तले भीमलाई पराजित गर्छन् र अर्जुनसँग लड्छन्। श्रीकृष्णले भगदत्तको वैष्णवास्त्र आफैंमा लिएर अर्जुनको रक्षा गर्छन्। अर्जुनले भगदत्तको आँखाको पेटी भाँचिदिन्छन्, उनलाई अन्धा बनाउँछन्। अर्जुनले यस अवस्थामा उनलाई मार्छन्। यस दिन द्रोणले युधिष्ठिरको लागि चक्रव्यूह सिर्जना गर्छन्, जुन कसरी तोड्ने भन्ने अभिमन्युलाई मात्र थाहा हुन्छ, तर उनले सकेनन्। युधिष्ठिरले भीम र अरुलाई अभिमन्युसँग पठाउँछन्, तर जयद्रथले चक्रव्यूहको प्रवेशद्वारमा ती सबैलाई रोक्छन्। अभिमन्यु मात्र प्रवेश गर्न सफल हुन्छन्। उनी एक्लै सबै कौरवहरूसँग लड्छन् र मारिन्छन्। आफ्नो छोरा अभिमन्युको अन्यायपूर्ण मृत्यु देखेर, अर्जुनले भोलिपल्ट जयद्रथलाई मार्ने प्रतिज्ञा गर्छन्, र यदि त्यसो गर्न सकेन भने, अग्नि समाधिद्वारा आत्महत्या गर्ने प्रतिज्ञा गर्छन्।

चौधौं दिन:

अर्जुनको मृत्यु हुने बारेमा सुनेपछि, कौरवहरूले जयद्रथलाई बचाउन योजना बनाउँछन्। द्रोणले उनलाई बचाउन सेनाको पछाडि लुकाउँछन्। यद्यपि, भगवान कृष्णले सूर्यास्त गरेको कारण, जयद्रथ देखा पर्छन् र अर्जुनद्वारा मारिन्छन्। यस दिन द्रोणले द्रुपद र विराटलाई मार्छन्।

पन्ध्रौं दिन:

यस दिन, पाण्डवहरूले द्रोणाचार्यलाई अश्वत्थामाको मृत्यु भएको विश्वास दिलाउन छल गर्छन्, जसले गर्दा द्रोण समाधिमा प्रवेश गर्छन्। यस अवस्थामा धृष्टद्युम्नले द्रोणको टाउको काटेर उनको हत्या गर्छन्।

सोह्रौं दिन:

यस दिन, कर्णलाई कौरव सेनापति नियुक्त गरिन्छ। उसले पाण्डव सेनामा विनाश ल्याउँछ। कर्णले नकुल र सहदेवलाई पराजित गर्छन्, तर कुन्तीलाई दिएको वाचाको कारणले उनीहरूलाई मार्दैनन्। भीमले दुशासनलाई मार्छन् र उनको छातीबाट उनको रगत पिउँछन्।

सत्रौं दिन:

सत्रौं दिनमा, कर्णले भीम र युधिष्ठिरलाई पराजित गर्छन्, तर कुन्तीलाई दिएको वाचाको कारणले गर्दा उनीहरूलाई मार्दैनन्। युद्धको क्रममा, कर्णको रथको पाङ्ग्रा जमिनमा अड्किन्छ। कर्ण पाङ्ग्रा लिन तल ओर्लिन्छन्, र त्यही क्षणमा, भगवान कृष्णको आदेशमा अर्जुनले कर्णलाई मार्छन्। त्यसपछि शल्य सेनापति बन्छन्, तर युधिष्ठिरले उसलाई मार्छन्।

अठारौं दिन:

यस दिन, भीमले दुर्योधनका बाँकी सबै भाइहरूलाई मार्छन्। सहदेवले शकुनिको हत्या गर्छन्। हार स्वीकार गर्दै, दुर्योधन पोखरीमा लुक्छन्, तर पाण्डवहरूले चुनौती दिँदा, उनी भीमसँग गदाको द्वन्द्वमा संलग्न हुन्छन्। त्यसपछि भीमले छलपूर्वक दुर्योधनको तिघ्रामा प्रहार गर्छन् र उसलाई मार्छन्। यसरी, पाण्डवहरू विजयी हुन्छन्।

Mahabharata War: Day-by-Day Account (English Translation)

The Mahabharata war began on the 14th day of the bright fortnight of the month of Mangsir (Margashirsha) and continued for 18 consecutive days. What happened on each of the 18 days of the war is given below:

Day One

On the first day of the war, the Pandava side suffered heavy losses. Shalya and Bhishma killed King Virata’s sons, Uttara and Shveta. Bhishma killed many Pandava soldiers. This day was encouraging for the Kauravas and discouraging for the Pandavas.

Day Two

On the second day, the Pandavas suffered comparatively fewer losses. Dronacharya defeated Dhrishtadyumna several times. Bhishma injured Arjuna and Lord Krishna many times. Bhishma killed thousands of warriors from Kalinga and the Nishadas. Arjuna succeeded in restraining Bhishma.

Day Three

On the third day, Bhishma, together with Ghatotkacha, drove Duryodhana’s army away from the battlefield. After this, Bhishma caused terrible destruction. Lord Krishna urged Arjuna to kill Bhishma, but Arjuna failed to fight with full enthusiasm. Enraged, Krishna himself rushed to kill Bhishma. Arjuna then assured Krishna that he would fight with full determination.

Day Four

On this day, the Kauravas could not stop Arjuna. Bhishma wreaked havoc in the Kaurava army. Duryodhana sent his elephant division to kill Bhishma, but Bhishma, along with Ghatotkacha, destroyed them all. Arjuna and Bhishma fought a fierce battle.

Day Five

On the fifth day, Bhishma spread terror in the Pandava army. Arjuna and Bhima fought to stop him. Satyaki restrained Dronacharya. Bhishma forced Satyaki to retreat.

Day Six

On this day also, a fierce battle took place between both sides. Duryodhana remained angry, but Bhishma continued to reassure him and destroyed the Panchala army.

Day Seven

On the seventh day, Arjuna dominated the Kaurava army. Dhrishtadyumna defeated Duryodhana in battle, and Arjuna’s son Iravan defeated Vind and Anuvind. By the end of the day, Bhishma once again dominated the Pandava army.

Day Eight

On the eighth day, Bhishma continued to dominate the Pandava army. Bhishma killed eight sons of Dhritarashtra, and the demon Alambusha killed Arjuna’s son Iravan. Ghatotkacha tormented Duryodhana using his magical powers. On Bhishma’s command, King Bhagadatta pushed back Bhima, Yudhishthira, and other Pandava warriors. By the end of the day, Bhishma had killed nine sons of Dhritarashtra.

Day Nine

On the ninth day, Duryodhana requested Bhishma to bring Karna into the battle. Bhishma assured him that he would either force Krishna to take up weapons or kill one of the Pandavas. To stop Bhishma, Krishna broke his vow and lifted a weapon. On this day, Bhishma destroyed most of the Pandava army.

Day Ten

On this day, following Krishna’s advice, the Pandavas sought a way to defeat Bhishma. Following Bhishma’s own counsel, Arjuna placed Shikhandi in front and showered Bhishma with arrows. Arjuna’s arrows laid Bhishma down on a bed of arrows.

Day Eleven

On the eleventh day, Karna entered the war. At Karna’s request, Dronacharya was appointed as the commander-in-chief. Duryodhana and Shakuni told Drona that if Yudhishthira could be captured, the war would end. Arjuna prevented this plan from succeeding. Karna inflicted heavy losses on the Pandava army.

Day Twelve

To capture Yudhishthira, Shakuni and Duryodhana successfully drew Arjuna away from him. However, Arjuna returned in time and saved Yudhishthira from being captured.

Day Thirteen

On this day, Duryodhana sent King Bhagadatta to fight Arjuna. Bhagadatta defeated Bhima and fought with Arjuna. Lord Krishna absorbed Bhagadatta’s Vaishnavastra himself and protected Arjuna. Arjuna broke the armor protecting Bhagadatta’s eyes, blinding him, and then killed him.

On the same day, Drona formed the Chakravyuha to capture Yudhishthira. Only Abhimanyu knew how to enter it, but not how to exit. Yudhishthira sent Bhima and others to accompany Abhimanyu, but Jayadratha stopped them at the entrance. Abhimanyu entered alone, fought bravely against all the Kauravas, and was unjustly killed.

Seeing the unfair death of his son Abhimanyu, Arjuna vowed to kill Jayadratha the next day. If he failed, he vowed to end his life by entering fire.

Day Fourteen

After hearing about Arjuna’s vow, the Kauravas planned to protect Jayadratha. Drona hid him behind the army. However, due to Lord Krishna’s illusion of sunset, Jayadratha revealed himself and was killed by Arjuna. On this day, Drona killed Drupada and Virata.

Day Fifteen

On this day, the Pandavas deceived Dronacharya into believing that Ashwatthama was dead. Grief-stricken, Drona entered deep meditation. In that state, Dhrishtadyumna beheaded and killed him.

Day Sixteen

On this day, Karna was appointed commander-in-chief of the Kaurava army. He caused massive destruction in the Pandava army. Karna defeated Nakula and Sahadeva but did not kill them due to a promise he had made to Kunti. Bhima killed Dushasana and drank blood from his chest.

Day Seventeen

On the seventeenth day, Karna defeated Bhima and Yudhishthira but spared their lives because of his promise to Kunti. During the battle, Karna’s chariot wheel got stuck in the ground. As Karna got down to free it, Arjuna, on Lord Krishna’s command, killed Karna. After that, Shalya became the commander-in-chief but was killed by Yudhishthira.

Day Eighteen

On the final day, Bhima killed all the remaining brothers of Duryodhana. Sahadeva killed Shakuni. Accepting defeat, Duryodhana hid in a pond, but when challenged by the Pandavas, he fought Bhima in a mace duel. Bhima struck Duryodhana on the thigh using deceit and killed him. Thus, the Pandavas emerged victorious.

                            ***

Saturday, January 3, 2026

स्वस्थानी व्रतकथाको इतिहास

 

        स्वस्थानी व्रतकथाको इतिहास

स्वस्थानी व्रतकथा नेपाली हिन्दू समाजमा विशेष रूपमा श्रद्धा र आस्थासँग जोडिएको एक महत्वपूर्ण धार्मिक ग्रन्थ तथा व्रतपरम्परा हो। यो व्रत विशेष गरी पौष शुक्ल पूर्णिमादेखि माघ शुक्ल पूर्णिमासम्म एक महिनासम्म गरिन्छ। यस व्रतमा माता पार्वती (स्वस्थानी)को पूजा-आराधना गरिन्छ र शिव-पार्वती, विष्णु, नारद, कुमार आदि देव-देवीसम्बन्धी कथाहरू वाचन गरिन्छन्।

१. स्वस्थानी व्रतकथाको उत्पत्ति

स्वस्थानी व्रतकथाको मूल उत्पत्ति वैदिक-पौराणिक परम्परासँग सम्बन्धित मानिन्छ। यद्यपि यसको कथा स्कन्दपुराण, पद्मपुराण, ब्रह्मवैवर्तपुराण जस्ता पुराणहरूका कथासँग मिल्दोजुल्दो देखिन्छ, तर “स्वस्थानी व्रतकथा” नामक ग्रन्थ कुनै एक पुराणको प्रत्यक्ष अंश भने होइन। यो विभिन्न पौराणिक कथाहरूलाई समेटेर लोकपरम्परामा विकसित भएको धार्मिक आख्यान हो।

२. ‘स्वस्थानी’ शब्दको अर्थ

‘स्व’ अर्थात् आफ्नो र ‘स्थान’ अर्थात् अवस्था वा रूप भन्ने अर्थमा स्वस्थानी शब्दको अर्थ “आफ्नै स्थानमा स्थित रहने देवी” वा “स्वरूपमा स्थित देवी” भन्ने हुन्छ। धार्मिक अर्थमा यसलाई माता पार्वतीको एक विशेष स्वरूप मानिन्छ, जसले भक्तको मनोकामना पूर्ण गरिदिने विश्वास गरिन्छ।

३. नेपालमा स्वस्थानी व्रतको विकास

स्वस्थानी व्रतकथा विशेष गरी नेपालमै विकसित र प्रचलित धार्मिक परम्परा हो। भारतका अन्य हिन्दू समुदायमा यसको प्रभाव सीमित देखिन्छ। नेपालमा शैव-वैष्णव परम्पराको समन्वयका रूपमा यो व्रत विकसित भएको मानिन्छ। काठमाडौं उपत्यका, विशेष गरी शालीनदी (साँखु) क्षेत्रमा स्वस्थानी व्रतसँग जोडिएको धार्मिक महत्व अत्यन्तै उच्च छ।

लिच्छवि तथा मल्लकालीन समयमा शैवधर्मको प्रभाव बलियो भएकाले शिव-पार्वती केन्द्रित कथाहरू लोकप्रिय बने र त्यही क्रममा स्वस्थानी व्रतकथाको लोकपरम्परा विकास भएको मानिन्छ।

४. ग्रन्थको स्वरूप र भाषा

स्वस्थानी व्रतकथा मुख्यतः नेपाली भाषामा उपलब्ध छ, जसले यसलाई नेपालकै मौलिक धार्मिक-सांस्कृतिक ग्रन्थको रूपमा स्थापित गर्छ। यसमा सरल भाषा, संवादात्मक शैली र नैतिक-धार्मिक शिक्षा दिने कथाहरू समावेश छन्। ग्रन्थमा पतिव्रता धर्म, सत्य, श्रद्धा,भक्ति र व्रतको महत्वलाई विशेष जोड दिइएको छ।

५. सामाजिक र सांस्कृतिक महत्व

स्वस्थानी व्रतकथा केवल धार्मिक ग्रन्थ मात्र नभई नेपाली समाजको सांस्कृतिक ऐना पनि हो। यसले पारिवारिक एकता, नैतिक अनुशासन, भक्ति र सहनशीलताको आदर्श प्रस्तुत गर्छ। विशेष गरी महिलाहरूले व्रत बस्ने, कथा सुन्ने र सुनाउने परम्पराले सामाजिक सहकार्य र धार्मिक चेतनालाई मजबुत बनाएको छ।

निष्कर्ष

स्वस्थानी व्रतकथा नेपालमा विकसित भएको एक विशिष्ट धार्मिक-सांस्कृतिक परम्परा हो, जसको जरा पौराणिक कथामा भए पनि यसको स्वरूप लोकपरम्परामा आधारित छ। यसले नेपाली हिन्दू समाजमा भक्ति, आस्था र नैतिक मूल्यहरूको संरक्षण र प्रवर्द्धन गर्दै आएको छ।

Saturday, December 27, 2025

नेपालीहरूमा वनभोजको बढ्दो क्रेज

                                    - यज्ञकुमार निरौला

नेपालमा पछिल्ला वर्षहरूमा वनभोज (पिकनिक) जाने चलन उल्लेखनीय रूपमा बढ्दै गएको छ। विशेष गरी मंसिरको अन्त्यदेखि पौष र माघ महिनासम्म विद्यालय, कलेज, कार्यालय, टोल विकास समिति, विद्यालयहरूका भू.पू. विद्यार्थी समूह, कीर्तन मण्डली,  साथीभाइ तथा परिवारका समूहले वनभोज आयोजना गर्ने प्रवृत्ति निकै लोकप्रिय बनेको देखिन्छ। चिसो मौसम र प्राकृतिक सौन्दर्यको भरपूर आनन्द लिन सकिने भएकाले यी महिनाहरू वनभोजका लागि उपयुक्त मानिन्छन्।

पहिले-पहिले नेपाली समाजमा वनभोज जाने चलन आजजस्तो व्यापक थिएन। सीमित साधन-स्रोत, यातायातको अभाव, आर्थिक अवस्था तथा सामाजिक चेतनाको कमीका कारण वनभोज प्रायः सीमित रूपमा मात्र आयोजना गरिन्थे । गाउँ-घरमा मेलापात, जात्रा, पर्व वा पारिवारिक भेटघाटलाई नै सामूहिक रमाइलोको माध्यम मानिन्थ्यो। तर समयसँगै जीवनशैलीमा आएको परिवर्तनले मनोरञ्जनका नयाँ ढाँचाहरू विकास गर्‍यो।

आजको आधुनिक र व्यस्त जीवनशैलीमा मानिसहरू कामको चाप, तनाव र एकरूपताबाट बाहिर निस्कन चाहन्छन्। वनभोज त्यसको सरल र प्रभावकारी माध्यम बनेको छ। छोटो समयमै साथीभाइ तथा परिवारसँग भेटघाट, खेलकुद, गीत-संगीत, नाचगान र खानपिनको आनन्द लिन सकिने भएकाले वनभोजप्रति आकर्षण बढेको हो। साथै, सामाजिक सञ्जालको प्रभावले पनि रमाइला तस्बिर, भिडियो र अनुभव साझा गर्ने संस्कृतिले यसलाई थप लोकप्रिय बनाएको छ।

यातायात र सञ्चार सुविधाको विस्तारले पनि वनभोज संस्कृतिलाई गति दिएको छ। सडक सञ्जालको विकास, निजी सवारी साधनको पहुँच र नजिकैका रमणीय स्थलहरूको पहिचानले एक दिनमै वनभोज आयोजना गर्न सहज भएको छ। नदी किनार, वन क्षेत्र, उद्यान, ताल-पोखरी र पहाडी दृश्य भएका स्थानहरू वनभोजका प्रमुख गन्तव्य बनेका छन्।

यद्यपि, वनभोजको बढ्दो क्रेजसँगै केही चुनौती पनि देखिएका छन्। फोहोर व्यवस्थापनमा लापरवाही, प्राकृतिक स्रोतको दुरुपयोग, मदिरा सेवनबाट हुने अवाञ्छित गतिविधि जस्ता समस्या समाधान नगरे वनभोज संस्कृतिले नकारात्मक असर पार्न सक्छ। त्यसैले अनुशासन, वातावरणीय सचेतना र स्थानीय नियमको पालना अत्यन्त आवश्यक छ।

समग्रमा, नेपाली समाजमा वनभोज केवल मनोरञ्जनको साधन मात्र नभई सामाजिक सम्बन्ध मजबुत बनाउने, मानसिक ताजगी दिने र प्रकृतिसँग नजिक हुने अवसरका रूपमा विकसित हुँदै गएको छ। जिम्मेवार र सभ्य ढंगले वनभोज संस्कृतिलाई अघि बढाउन सके यसले हाम्रो सामाजिक जीवनलाई अझ समृद्ध बनाउनेछ।

                           ***

Thursday, October 30, 2025

एउटा फोन कलको घण्टी

 एउटा फोन कलको घण्टी

                                - यज्ञकुमार निरौला

लघु कथा

भीडभाडयुक्त सहरमा पनि बिहानको घाम कहिलेकाहीँ उनलाई आफ्नै गाउँको जत्तिकै शान्त महसुस हुन्थ्यो।

जब-जब त्यसको सुनौलो प्रकाश झ्यालबाट भित्र पस्थ्यो, उनको मन विगतमा भड्किन्थ्यो - हरिया खेतहरू, ढुङ्गेधारा, र ती चिन्तारहित बाल्यकालका साथीहरू।
कफीको कप समातेर सम्झनामा हराएका बेला उनको फोनको घण्टी बज्यो - एउटा अज्ञात नम्बर।

“हेलो?” उनको आवाजमा सधैँको झैं सावधानी थियो।
“दाइ, म सीता बोलेकी... मलाई चिन्नुहुन्छ?”
उनी एकछिन रोकिए। त्यो नामले उनलाई वर्षौंअघिको समयतिर तान्यो।

सीता, गाउँकी उनकी सहपाठी, जसले प्रायः नोटबुक माग्ने गर्थिन् तर मुस्कान कहिल्यै गुमाउँदिन थिइन्।

“ए, सीता ! कस्तो अचम्म ! तिमीलाई कस्तो छ?”
“मलाई सन्चै छ, दाइ। गाउँमा अब बस्नै सकिएन। म सहर आउँदैछु… काम खोज्नलाई।”

उनले आँखा झुकाए। सहरले उनीजस्ता धेरैलाई यस्ता अनिश्चित यात्रा गर्न बाध्य पारेको थियो।
“सीता,” उनले बिस्तारै भने, “सहर ठूलो छ तर तिमीले आफ्नो मुटु सानो पार्न सिक्नुपर्छ।”

सीता हल्का हाँसिन्। त्यो हाँसोभित्र उनले एउटा अस्पष्ट कम्पन सुने - डर, आशा, र फेरि सुरुवात गर्ने साहसको मिश्रण।

फोन कल समाप्त भएपछि उनले आफ्नो कफीतिर हेरे।
त्यो सेलाएको थियो तर बास्ना अझै आउँदै थियो।

एउटा विचार उनको हृदयमा बिस्तारै चलमलायो: “सहरहरू बदलिएलान् तर मानवीय सम्बन्ध कहिल्यै मर्दैन - कहिलेकाहीँ त्यो एकै फोन कलको घण्टीमा पनि जीवित रहन्छ।”

                                     ***

Action Research Report

     Action Research Report

                          Title:
"An Action Research on Low Student Attendance on the First Day after a Long School Vacation"

1. Background / Introduction

After long school vacations (such as Dashain, Tihar, or winter/summer breaks), the attendance of students on the first reopening day is usually very low. This not only affects the teaching-learning process but also weakens the discipline, planning, and regularity of the school.
To identify the real causes of this issue and find possible solutions, this action research was conducted.

2. Identification of the Problem

Main Problem:

- Student attendance on the first day after a long vacation is very low.

3. Objectives

Main Objective:

- To find out the causes of low student attendance on the first day after a long vacation and suggest possible solutions.

Specific Objectives:

- To identify the main reasons for students’ absence.

- To understand the perspectives of parents and teachers.

- To test strategies that can improve student attendance.

4. Research Questions

- Why is student attendance low on the first day after a long vacation?

- Do parents and teachers take this issue lightly?

- What measures can help increase student attendance?

5. Field and Population

Location: Sunbarsi Secondary School, Ratuwamai-5, Morang

Population: Students of Classes 6 to 12

Sample Size: 50 students, 10 teachers, and 20 parents

Study Period: From the second to the eighth day after Dashain vacation in the year 2082 B.S. (total 7 days)

6. Method and Tools

Type of Study: Action Research

Tools for Data Collection:

- Interview
- Questionnaire
- Direct Observation

7. Data Analysis

Based on the interviews and questionnaires, the major findings were:

- Many students go to visit their relatives or friends in villages and return late.

- Some students start preparing for school (washing clothes, cleaning, doing homework, buying notebooks/pens, etc.) only after school reopens.

- Parents tend to take the first day of school lightly and do not insist on attendance.

- Some students stay home due to fear of punishment for not completing homework.

8. Actions / Interventions

The following remedial actions were implemented:

- Parents were informed and made aware through notice boards and social media that students must attend school on the first day.

- A prior agreement (commitment) between teachers and students was made for “mandatory attendance on the first day.”

- The school organized entertainment programs on the first day (singing, dancing, games, prize distribution, etc.).

- Students who attended on the first day were given small “attendance rewards.”

9. Findings / Results

After implementing the above measures, during the next long vacation (Tihar-Chhath period), the following improvements were observed:

- Student attendance on the first day increased from 30% to 70%.

- Parents’ sense of responsibility towards the school improved.

- Students showed greater enthusiasm in returning to school.

10. Conclusion

The main causes of low attendance on the first day after long vacations are related to social habits, parental negligence, and students’ lack of mental readiness.
If the school provides timely information, encouragement, and a positive environment, the attendance rate can be significantly improved.

11. Recommendations

- The school should clearly notify students and parents about the reopening date before each vacation.

- The school should organize recreational programs on the first day.

- Messages about regular attendance should be sent to parents after vacations.

- There should be motivational and reward systems to encourage regular attendance among students.

Conclusion

This action research contributes to bringing practical improvement in the school. It promotes co-operation and a sense of shared responsibility among teachers, students, and parents.

                                   Researcher
                          Yagya Kumar Niraula
                                    Teacher
                      Sunbarsi Secondary School        
                           Ratuwamai-5, Morang
                            Contact: 9842250972

                                 ***

कार्यमूलक अनुसन्धान प्रतिवेदन

 

       कार्यमूलक अनुसन्धान प्रतिवेदन

                             शीर्षक:

"लामो बिदापछि विद्यालय खुलेको पहिलो दिन विद्यार्थीहरूको न्यून उपस्थिति सम्बन्धी कार्यमूलक अनुसन्धान"

१. अध्ययनको पृष्ठभूमि (Introduction / Background)

विद्यालयमा लामो बिदा (जस्तै: दशैं, तिहार, जाडो/गर्मी बिदा) पछि विद्यालय खुलेको पहिलो दिन विद्यार्थीहरूको उपस्थिति सामान्यतया अत्यन्तै न्यून देखिन्छ। यसले पठन-पाठन कार्यमा असर पार्ने मात्र होइन, विद्यालयको अनुशासन, योजना र नियमिततालाई पनि कमजोर बनाउँछ।
यो समस्याको वास्तविक कारण पत्ता लगाई समाधानका उपायहरू खोज्ने उद्देश्यले यो कार्यमूलक अनुसन्धान गरिएको हो।

२. समस्याको पहिचान (Identification of the Problem)

मुख्य समस्या:

- लामो बिदापछि विद्यालय खुलेको पहिलो दिन विद्यार्थीहरूको उपस्थिति न्यून हुन्छ।

३. अनुसन्धानका उद्देश्यहरू (Objectives)

मुख्य उद्देश्य:

- विद्यालय खुलेको पहिलो दिन विद्यार्थीहरूको न्यून उपस्थितिका कारणहरू पत्ता लगाउने र समाधानका उपाय सुझाउने।

विशेष उद्देश्यहरू:

- विद्यार्थीहरूको अनुपस्थितिका प्रमुख कारणहरू पत्ता लगाउने।

- अभिभावक तथा शिक्षकको दृष्टिकोंण बुझ्ने।

- विद्यार्थीहरूको उपस्थितिमा सुधार ल्याउने उपाय परीक्षण गर्ने।

४. अध्ययनका प्रश्नहरू (Research Questions)

- विद्यालय खुलेको पहिलो दिन विद्यार्थीको उपस्थिति  किन हुन्छ?

- के अभिभावक र शिक्षकहरूले पनि यसलाई सामान्य रूपमा लिन्छन्?

- कुन उपायले विद्यार्थीहरूको उपस्थिति बढाउन सकिन्छ?

५. अध्ययनको क्षेत्र र जनसंख्या (Field and Population)

स्थान:  श्री सुनवर्षी मा.वि., रतुवामाई-५, मोरङ

जनसंख्या: कक्षा ६ देखि १२ का विद्यार्थीहरू

नमूना आकार: ५० विद्यार्थी, १० शिक्षक, २० अभिभावक

अध्ययनको अवधि: २०८२ सालको दशैं बिदापछि विद्यालय खुलेको दोस्रो दिनदेखि आठौं दिनसम्म (जम्मा ७ दिन) ।

६. अध्ययन विधि र उपकरणहरू (Method and Tools)

अध्ययनको प्रकार: कार्यमूलक अनुसन्धान (Action Research)

तथ्याङ्क सङ्कलनका उपकरणहरू:

- अन्तर्वार्ता (Interview)
- प्रश्नावली (Questionnaire)
- प्रत्यक्ष अवलोकन (Observation)

७. तथ्याङ्कको विश्लेषण (Data Analysis)

अन्तर्वार्ता र प्रश्नावलीका आधारमा प्राप्त मुख्य तथ्यहरू:

- धेरै विद्यार्थीहरू गाउँघरमा रहेका नातेदार वा साथी भेट्न बिदामा गएर फर्किन ढिलो गर्छन्।

- केही विद्यार्थीहरू विद्यालय सुरु भएपछि मात्रै तयारी (कपडा धुने, सरसफाइ गर्ने, गृहकार्य गर्ने, कपी कलम किन्ने आदि) गर्छन्।

- अभिभावकहरूले पनि पहिलो दिनको उपस्थितिलाई “त्यति जरुरी छैन” भनेर लापरवाही गर्छन्।

- केही विद्यार्थीहरू गृहकार्यको डरले पनि आउँदैनन्।

८. समाधानका उपायहरू (Action / Intervention)

निम्न सुधारात्मक कार्यहरू लागू गरियो:

- विद्यालयको सूचनापाटी र सामाजिक सञ्जालहरूको माध्यमहरूबाट अभिभावकलाई पहिलो दिन विद्यार्थीलाई उपस्थित गराउनु पर्नेछ भनेर सचेत पारियो ।

- शिक्षक र विद्यार्थीबीच “पहिलो दिन अनिवार्य उपस्थित हुने” भनी पूर्व-सम्झौता (commitment) गरियो ।

- विद्यालयले पहिलो दिन मनोरञ्जनात्मक कार्यक्रम राख्यो (गायन, नृत्य, खेलकुद, पुरस्कार वितरण आदि)।

- पहिलो दिन उपस्थित हुने विद्यार्थीहरूलाई सानै भए पनि उपस्थिति पुरस्कार दिइयो।

९. नतिजा (Findings / Results)

उपर्युक्त उपायहरू लागू गरेपछि त्यसपछिको तिहारदेखि छठसम्मको लामो बिदापछिको पहिलो दिनको उपस्थिति र अन्य पक्षहरू यस प्रकार रहका देखिए :

- विद्यार्थीहरूको पहिलो दिनको उपस्थितिमा अघिल्लो ३०% बाट बढेर ७०% सम्म सुधार देखियो।

- अभिभावकहरूको विद्यालयप्रतिको जिम्मेवारीबोध बढेको देखियो।

- विद्यार्थीहरू विद्यालय फर्किन उत्साहित भएको पाइयो ।

१०. निष्कर्ष (Conclusion)

लामो बिदापछि विद्यालय खुलेको पहिलो दिन विद्यार्थीहरूको उपस्थिति न्यून हुनुका कारणहरू मुख्यतः सामाजिक बानी, अभिभावकको लापरवाही र विद्यार्थीको मानसिक तयारीसँग सम्बन्धित छन्।
यदि विद्यालयले समयमै जानकारी, प्रोत्साहन र उपयुुक्त  वातावरण सृजना गर्न सक्यो भने उपस्थिति दर उल्लेखनीय रूपमा बढाउन सकिन्छ।

११. सिफारिस (Recommendations)

- विद्यालयले हरेक बिदाअघि पुनः उपस्थितिको मिति स्पष्ट रूपमा सूचित गर्नुपर्छ।

- पहिलो दिन विद्यालयले मनोरञ्जनात्मक कार्यक्रम राख्नुपर्छ।

- अभिभावकहरूलाई बिदापश्चात् नियमितता सम्बन्धी सन्देश पठाइनुपर्छ।

- विद्यार्थीहरूलाई नियमित उपस्थितिको लागि प्रेरणा र पुरस्कारको व्यवस्था गर्नुपर्छ।

अन्त्यमा

यो कार्यमूलक अनुसन्धानले विद्यालयमा व्यवहारिक सुधार ल्याउन सहयोग पुर्‍याउँछ। यसले शिक्षक, विद्यार्थी र अभिभावकबीच सहकार्य र जिम्मेवारीबोध बढाउँछ।

                               अनुसन्धानकर्ता
                              यज्ञकुमार निरौला
                                    शिक्षक
                 श्री सुनवर्षी मा.वि., रतुवामाई-५, मोरङ
                           सम्पर्क: ९८४२२५०९७२

                                    ***

Wednesday, October 29, 2025

Geo-Political Problem in the Present Context of Nepal/नेपालको वर्तमान सन्दर्भमा भू-राजनीतिक समस्या

Geo-Political Problem in the Present Context of Nepal

Nepal, a small landlocked country in South Asia, holds a unique geopolitical significance due to its location between two rising global powers: India and China. Though Nepal is endowed with natural beauty, cultural heritage, and strategic importance, its geopolitics often becomes a source of challenge rather than opportunity. The current context of Nepal reflects how geography, politics, and international relations intertwine to create complex problems for the country.

Historical Background

Nepal’s geopolitical sensitivity is not new. From the 19th century, Nepal maintained its independence while many South Asian states were colonized. Its diplomacy balanced between British India and Qing China. After the independence of India and the rise of communist China, Nepal became a strategic buffer state. Over time, this “buffer” position has given Nepal limited autonomy but also recurring vulnerability.

Present Geopolitical Challenges

1. India-Nepal Relations

Nepal shares an open border of over 1,700 km with India. Cultural, economic, and social ties are deep, yet the relationship is often strained:

Border disputes such as in Kalapani, Lipulekh, and Limpiyadhura remain unresolved.

India’s occasional use of economic blockades, most notably in 1989 and 2015, has created mistrust among Nepalis.

Nepal depends heavily on India for trade, transit, and essential goods, which limits its bargaining power.

2. China-Nepal Relations

China, particularly after the Belt and Road Initiative (BRI), has increased its engagement in Nepal through infrastructure projects, trade, and investment. However:

Nepal risks falling into a debt trap if loans are not managed carefully.

Growing Chinese influence creates suspicion in India, pressuring Nepal to take sides.

Issues related to Tibet and security cooperation add further sensitivities.

3. Geopolitical Tug-of-War

The rivalry between India and China often plays out in Nepal:

Infrastructure competition (roads, railways, hydropower projects).

Political influence, where major parties are seen as leaning either towards India or China.

Strategic competition in South Asia, with Nepal caught in between.

4. Relations with the West

Western countries, particularly the United States, are also engaging in Nepal through aid, development projects, and security initiatives like the Millennium Challenge Corporation (MCC). However:

The MCC project sparked domestic debates about whether it undermines sovereignty or aligns Nepal too closely with U.S. strategic interests.

Balancing ties with the West while maintaining relations with neighboring giants is becoming increasingly difficult.

5. Internal Political Instability

Nepal’s fragile political system, frequent changes in government, and lack of coherent foreign policy make the situation worse. Weak governance allows external actors to exert disproportionate influence.

Consequences of Geopolitical Problems

Economic vulnerability due to dependence on transit through India and limited alternatives.

Political instability fueled by foreign interference in domestic affairs.

National sovereignty at risk if Nepal fails to maintain neutrality.

Developmental delays, as projects are stalled by political disputes over foreign alignment.

Way Forward

To overcome its geopolitical challenges, Nepal must adopt a balanced and pragmatic approach:

Strengthen diplomacy with both India and China on the basis of equality and mutual respect.

Diversify trade and connectivity, reducing overdependence on one neighbor.

Develop a coherent foreign policy with national consensus, avoiding partisan interests.

Enhance regional cooperation through SAARC, BIMSTEC, and other platforms.

Prioritize national interest, ensuring that foreign investments align with long-term development goals.

Conclusion

Nepal’s geopolitics is shaped by its geography, history, and its neighbors’ ambitions. While challenges are significant, Nepal can transform its position from a “geopolitical victim” into a “geopolitical bridge” between India, China, and the wider world. For this, strong leadership, balanced diplomacy, and national unity are crucial. In the present context, the key lies in safeguarding sovereignty while turning geopolitical pressure into opportunity.
                     
                         - Yagya Kumar Niraula
                           ykniraula@gmail.com
                             
                                ***

नेपालको वर्तमान सन्दर्भमा भू-राजनीतिक समस्या

दक्षिण एसियामा अवस्थित सानो भूपरिवेष्ठित देश नेपाल, भारत र चीनजस्ता दुई उदाउँदो शक्ति राष्ट्रबीच स्थित भएकाले विशेष भू-राजनीतिक महत्व बोकेको छ। प्राकृतिक सौन्दर्य, सांस्कृतिक सम्पदा र रणनीतिक स्थानले नेपाललाई महत्त्वपूर्ण बनाए पनि यसको भू-राजनीति प्रायः अवसरभन्दा बढी चुनौतीको विषय बन्छ। वर्तमान अवस्थामा नेपालको भौगोलिक स्थिति, राजनीति र अन्तर्राष्ट्रिय सम्बन्ध एकआपसमा गाँसिँदै देशलाई जटिल समस्यामा पुर्‍याइरहेका छन्।

ऐतिहासिक पृष्ठभूमि

नेपालको भू-राजनीतिक संवेदनशीलता नयाँ होइन। १९औँ शताब्दीमै, जब दक्षिण एशियाका धेरै देशहरू उपनिवेश बने, नेपालले आफ्नो स्वतन्त्रता कायम राख्यो। यसले ब्रिटिस भारत र चिङ चीनबीच सन्तुलनको कूटनीति अवलम्बन गर्‍यो। भारत स्वतन्त्र भएपछि र चीनमा कम्युनिष्ट शासन आएपछि नेपाललाई "बफर स्टेट" को रुपमा हेरियो। तर यो बफर अवस्थाले नेपाललाई आंशिक स्वतन्त्रता दिए पनि बारम्बार असुरक्षित तुल्यायो।

वर्तमान भू-राजनीतिक चुनौतीहरू

१. भारत-नेपाल सम्बन्ध

नेपाल र भारतबीच १७०० किलोमिटरभन्दा लामो खुला सीमा छ। सांस्कृतिक, सामाजिक र आर्थिक सम्बन्ध गहिरो भए पनि सम्बन्ध प्रायः तनावपूर्ण हुन्छः

कालापानी, लिपुलेक र लिम्पियाधुरा जस्ता सीमा विवाद अझै समाधान हुन सकेका छैनन्।

१९८९ र २०१५ मा भारतले गरेको आर्थिक नाकाबन्दीले नेपाली जनतामा गहिरो अविश्वास जन्माएको छ।

व्यापार, पारवहन र आवश्यक वस्तुमा अत्यधिक निर्भरता भएकाले नेपालको सौदाबाजी शक्ति कमजोर छ।

२. चीन-नेपाल सम्बन्ध

बेल्ट एण्ड रोड इनिसिएटिभ (BRI) पछि चीनले नेपालमा पूर्वाधार, व्यापार र लगानी बढाउँदै आएको छ। तरः

ऋण व्यवस्थापन सावधानीपूर्वक नगरे नेपाल ऋणजालमा फस्ने जोखिम छ।

चीनको प्रभाव बढ्दै जाँदा भारतमा शंका उत्पन्न हुन्छ र नेपाललाई दुवै मध्येबाट पक्ष लिन दबाब पर्छ।

तिब्बतसम्बन्धी विषय र सुरक्षासम्बन्धी सहकार्यले थप संवेदनशीलता पैदा गर्छ।

३. भू-राजनीतिक रस्साकस्सी

भारत र चीनबीचको प्रतिस्पर्धा प्रायः नेपालमा देखिन्छः

सडक, रेल, जलविद्युत् परियोजना जस्ता पूर्वाधार प्रतिस्पर्धा

राजनीतिक प्रभाव, जहाँ प्रमुख दलहरू मध्ये कोही भारततर्फ झुकेका र कोही चीनतर्फ देखिन्छन्।

दक्षिण एशियामा रणनीतिक प्रतिस्पर्धा, जसको बीचमा नेपाल परिरहेको छ।

४. पश्चिमासँगको सम्बन्ध

अमेरिका लगायतका पश्चिमी मुलुकहरूले सहयोग, विकास परियोजना र सुरक्षा कार्यक्रममार्फत नेपालमा संलग्नता बढाएका छन्। तरः

मिलेनियम च्यालेन्ज कर्पोरेशन (MCC) परियोजनाले सार्वभौमिकता र अमेरिकाप्रतिको झुकावबारे देशभित्र ठूलो विवाद जन्मायो।

पश्चिमासँगको सम्बन्ध सन्तुलन राख्दै छिमेकी शक्तिसँगको सम्बन्ध व्यवस्थापन गर्नु चुनौतीपूर्ण छ।

५. आन्तरिक राजनीतिक अस्थिरता

नेपालको अस्थिर राजनीतिक प्रणाली, बारम्बार सरकार परिवर्तन र स्पष्ट परराष्ट्र नीति नहुनु, समस्यालाई झन् जटिल बनाउँछ। कमजोर शासकीय क्षमताले बाह्य शक्तिहरूलाई अस्वाभाविक प्रभाव जमाउने अवसर दिन्छ।

भू-राजनीतिक समस्याका परिणाम

भारतमा अत्यधिक निर्भरता र सीमित विकल्पका कारण आर्थिक असुरक्षा

विदेशी हस्तक्षेपले बढ्ने राजनीतिक अस्थिरता

यदि सन्तुलन कायम गर्न सकिएन भने राष्ट्रिय सार्वभौमिकता जोखिममा

विदेश नीतिमा विवादले विकासमा ढिलाइ

समाधानका उपाय

भू-राजनीतिक चुनौतीहरू समाधान गर्न नेपालले सन्तुलित र व्यवहारिक नीति अवलम्बन गर्नुपर्छः
१. भारत र चीनसँग समानताका आधारमा सुदृढ कूटनीति अघि बढाउने।
२. व्यापार र पारवहन विविधीकरण गरी एउटै छिमेकीमाथि निर्भरता घटाउने।
३. स्पष्ट र दीर्घकालीन परराष्ट्र नीति निर्माण गरी राष्ट्रिय सहमति कायम गर्ने।
४. क्षेत्रीय सहकार्य (सार्क, बिमस्टेक आदि) प्रभावकारी बनाउने।
५. राष्ट्रिय हितलाई प्राथमिकता दिँदै विदेशी लगानीलाई दीर्घकालीन विकास लक्ष्यसँग मिलाउने

निष्कर्ष

नेपालको भू-राजनीति भौगोलिक स्थिति, इतिहास र छिमेकी राष्ट्रहरूको महत्वाकांक्षाले निर्धारण हुन्छ। चुनौती गम्भीर छन् तर नेपालले आफूलाई "भू-राजनीतिक पीडित" होइन "भू-राजनीतिक पुल" बनाउन सक्छ। यसका लागि दृढ नेतृत्व, सन्तुलित कूटनीति र राष्ट्रिय एकता अपरिहार्य छन्। वर्तमान सन्दर्भमा सार्वभौमिकता सुरक्षित गर्दै दबाबलाई अवसरमा बदल्नु नै नेपालको प्रमुख बाटो हो।

                               - यज्ञकुमार निरौला
                         ykniraula@gmail.com